NÁPLŇ ŽIVOTA
Tak to jsem já, ta co má život nalinkovaný modrými přesnými řádky. Nikdy se nemůže rozhodnout a zachovat se tak, jak chce. Žlutá holka, která přiletěla až z Číny, a kterou oddělili od svých bratrů a sester.
Ale teď jsem se ocitla tady a se mnou tu žije také Ája. Vždy když ji vidím, celá se rozzářím, protože vím, že se zase budu moct dotknout listu papíru a tvořit. Pokaždé když si sedne ke stolu, tak se těším, až mě uchopí a já budu moct ukázat, co umím. Moc dobře vím, že čím více mě používá, tím více stárnu, jsem vypotřebovanější, ztrácím svou náplň života. Nad vodou mě drží jen ona, ta co si mě koupila, skamarádila se se mnou a to hlavní dala mi tu druhou, tu pro mě důležitější náplň života. Tu, která pro mě nikdy nevyprchá a nikdy nedojde, ale naopak se z ní budu moct těšit nejen já, ale i věci a lidi kolem mě. Moji kamarádi tužka Pencilka, guma Mapedka i lepák Herkules. Ti všichni si vezmou kus mé radosti a štěstí. Ale třeba i paní učitelky ve škole, které mě vidí v podobě Ájiných úkolů. Díky Áje tu žiji a vím, že po každém mém odhození do nočního temna, zase přijde denní světlo a já si budu připadat jako ve snu. Opět mě vysvobodí její ruka a konečně ji řeknu : ,, Nemohla bys prosím už zavřít to okno? Pan Chlad už mě začíná docela lézt na nervy a ty jeho uštěbetané děti taky, jak stále dokola skáčou a vrtí se ve vzduchu.‘‘ Kvůli tomuhle se každé ráno modlím, ať už vyjde sluníčko.
Tak teď jste slyšeli celý příběh o mně propisce Smiley a o její největší kamarádce Áje, kterou mám moc ráda a vážím si ji nejvíc na celém světě.
Andrea Pokorná, 8. třída