Na tento den jsem se velmi těšila. Věděla jsem, že bude dobrý a že se dozvíme hodně informací, ale byl úžasný a dověděli jsme se mnohem víc.

V Židovském muzeu nás nejprve čekala přednáška o Haně Brady a o holocaustu. Asi po necelé hodině jsme měli samostatnou práci ve skupinkách a zpracovávali jsmobr1e informace o dětech, které nepřežily holocaust. Pak jsme ostatní seznámili s „naším“ dítětem. Všichni jsme se ale nejvíce těšili na pamětnici, paní Růženku. Vyprávěla nám o svém životě a některé z nás to tak pohltilo, že jsme se ani nepohnuli. Růženka byla vitální, hovorná, veselá, úžasná, skvělá a dokázala mluvit o ošklivých věcech, i když ji to muselo bolet a trápit. Občas ale prohodila pár drobných vtípků a také nám prozradila, že je jí 82 let. Paní Růženka je statečná, hodná a chytrá starší paní s velkým srdcem. Ona byla to nejzajímavější na celém dni. Z jejího vyprávění si pamatuji spoustu věcí a získala si náš obdiv.

obr2

Na závěr jsme šli do dvou synagog. Kluci si museli nasadit na hlavy jarmulky. Staronová synagoga byla postavena v gotickém slohu a byla moc zajímavá. Nejvíce na nás zapůsobilo 80 000 jmen napsaných na zdech v Pinkasově synagoze. To byla jména českých Židů, kteří se už domů nevrátili. Během prohlídky jsou čtena jména těchto lidí a to nám běhal mráz po zádech. Exkurzi jsme zakončili na židovském hřbitově, viděli jsme i hrob rabína Löwa.

Tento den jsme si moc užili a jsem moc ráda, že paní učitelka na nás byla pyšná. Přála bych i jiným třídám, aby se tam podívaly, protože by na to nikdy nezapomněly.

Na textu spolupracovali: Tereza Kolkopová, Klára Hodková, Tereza Čepeláková, Martina Křížová, Vašek Vavruška, Denisa Klugová, Verča Racková

Poslední příspěvky