Většina lidí by o tobě řekla, že jsi jen obyčejná černá lampa, jedna z tisíců takových. Já ale i přes to všechno vím, že máš v sobě kouzlo. Není vidět, ale je cítit. Pokaždé když kolem tebe projdu po vymetené cestě, vidí
m tvou černou nohu, jak vytrvale a elegantně stojí přikrytá podzimním barevným teplým listím. Tvá skleněná krásně zdobená tajemná lucerna se každý večer jemně žlutě rozsvítí, až mě to zahřeje v srdci. Vidíš okolní svět, co se každý den stane, jaký člověk projde, o čem si lidé povídají. Nebo jaký hloupý pes se na tvou nohu vymočí aniž by věděl, co vlastně dělá. Pokaždé když se na tebe podívám, zalije mě příjemný pocit bezpečí a radosti. Když si sednu na dřevěnou dubovou lavici pod tebou, musím se usmát. Pomůžeš mi od smutku a lidé v mojí blízkosti si myslí, že jsem blázen. Chtěla bych ti za to všechno moc poděkovat. Udělala jsi ze mě úplně jiného člověka. Radostí obě jen rozkvétáme.
Bára Hubková