Jednou jsem se rozhodla, že se budu procházet krásným uměním lesa. Sluníčko se dneska na mě krásně usmívalo a ptáčci mi do té procházky začali zpívat. Vlezla jsem do lesa, který byl okouzlující. Všude podzimní barvy – oranžová, hnědá, červená, zelená, prostě nádhera. Připadala jsem si, jako kdybych se procházela na duze. Tolik barev jsem nikdy neviděla. Najednou jsem zahlídla starý dřevěný mlýn. Umyla jsem si u toho mlýna ruce a běžela za dalším uměním. Najednou jsem vstoupila na hezkou cestičku. Byla posypaná barvami. Připadala jsem si, že se procházím na paletě plné temper. Přešla jsem lesík a ocitla jsem se na zlaté aleji. Alej byla dlouhá. Najednou se přede mnou objevil malý dřevěný most. Koukala jsem z něj dolů a tekla tam čisťoučká voda. Měla jsem žízeň, tak jsem seběhla můstek a napila se. Voda byla moc dobrá. Šla jsem dál. Zařvala jsem:,,Hoří.“, ale když jsem se pořádně podívala, byl to jenom odraz v jezeře z listí. Hladina byla úplně rudá! Potkala jsem i strom, který měl na větvičkách mech. Vypadalo to, jako kdyby si nasadil kožich. Náhle se zatáhlo a začalo pršet. Rychle jsem běžela domů.
Akrostich:
| Padá listí |
| Obloha je rozjasněná |
| Draci létají |
| Zmrzlý vítr |
| I stromy jsou zmrzlé |
| Mnoho listí |
Sára Helisová, 7. tř.