Drobečková navigace

Úvod > Základní škola > Historie školy

Historie školy

počátky třebenické školy

První zmínky o existenci školy v Třebenicích se objevují již v pohusitské době. Roku 1490 mluvila městská kniha o daru dříví pro školu. Třebenická škola patřila mezi městské školy, jimž se obecně říkalo nižší latinské školy partikulární. Poskytovaly jen část ze sedmera druhů vědění – čtení, psaní, počty, náboženství a latinskou gramatiku.

Důležitým mezníkem pro vývoj školství se stal rok 1774, kdy byla zavedena povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let. Od května 1869 měly podle nového školského zákona školu navštěvovat děti od 6 do 14 let. Bylo zrušeno staré označení elementárních škol (triviální, hlavní a normální) a zavedeno označení obecná škola. Samostatné veřejné (státní) obecné školy vznikaly všude tam, kde v okruhu jedné míle (jedna hodina pěšky) žilo více než 40 dětí. Jazykově oddělené – utrakvistické školy musely být rozděleny na národním principu.

česká a německá škola

Třebenice se nacházely na jazykové česko-německé hranici, a proto byla v roce 1871 utrakvistická třebenická čtyřtřídní hlavní škola rozdělena na dvě samotné školy, na dvoutřídní školu českou a dvoutřídní školu německou.Dělily se školní prostory – česká škola dostala k dispozici učebnu o 34m2 v přízemí a druhou v 1. patře o 62m2. V roce 1874 se v ní učilo 205 žáků, z čehož 114 bylo děvčat, německou část naopak navštěvovalo jen 79 žáků, z toho 32 děvčat. Vysoký počet žáků v české škole opravňoval k rozšíření školy na trojtřídní. Zemská školní rada roku 1879 rozhodla přes výrazný rozdíl v počtu žáků povolit zřízení třetí třídy oběma obecným školám, české a německé. Nové prostory k výuce byly vyřešeny provizorním podnájmem v č.p.84.

nová budova školy

Rozšířením výuky ve třech třídách vyvstala potřeba výstavby nové budovy školy. Podmínky pro spolužití v jedné budově nebyly vůbec ideální. Docházelo k mnohým sporům, často banálním. Václav Pařík vedl spor s řídícím učitelem německé obecné školy Václavem Gierschickem, kterému se nelíbilo, jakou barvu měly školní tabulky nad vchodem do třídy. Musely být dvakrát přemalovány, protože Pařík preferoval pruské barvy – červenou a bílou, kdežto Gierschick černou a žlutou, které nakonec zvítězily. O realizaci stavby se nejvíce zasloužil třebenický patriot MUDr. Václav Pařík, který od svého příchodu do městečka (1869) podnikal různorodou národní práci pro záchranu Třebenic před poněmčováním. Roku 1855 byl zakoupen pozemek na náměstí (č.p. 138 od dědiců Šteklových), stavební plány získal Pařík zdarma od pražského magistrátu, finanční prostředky byly získány dotací ze zemského rozpočtu a z úvěru u pražské spořitelny. Škola byla slavnostně otevřena 17. září 1888. Obě obecné školy – česká i německá – tím získaly v jedné společné budově důstojné prostory pro svůj další rozvoj. Nadále se však vyvíjely odděleně.

měšťanská škola

Vývoj školství v Třebenicích ovlivnil ve velké míře příchod německého obvodního lékaře MUDr. Josefa Wenzela Titty. Od roku 1889 se snažil posílit německý nacionalismus, čímž se v městečku vyostřil národnostní boj. Ve školské otázce se mezi Čechy a Němci bojovalo o každého nového žáka. Dr. Titta byl dostatečně finančně podporován německými spolky na výchovu sirotků v německých rodinách v okolních vesnicích na národnostní hranici. Finanční prostředky Čechů byly skromnější, stačily na péči jen několika sirotků z Prahy.
Vyvrcholením školských bojů byl konflikt o zřízení měšťanské školy. Zákon z roku 1869 umožňoval, aby žáci obecných škol mohli po pětileté docházce přestoupit na vyšší stupeň obecné školy – školy měšťanské. V každém politickém okrese měla být zřízena povinně jedna měšťanka – další jen podle aktuální potřeby. Žádost německé strany o zřízení veřejné měšťanské školy v Třebenicích byla vyřízena negativně. Přestože se argumentovalo její nadbytečností a scházely finanční prostředky na její provoz, byla nakonec povolena jako soukromá. První třída byla otevřena pro školní rok 1898/99 a pro výuku byly využívány prostory ve třech třebenických domech (č.p. 73, 76 a 136). Tělesná výchova byla přitom praktikována v tělocvičně německého spolkového domu Germanie.

Snad ještě více se projevovala nutnost zřídit českou měšťanskou školu. Městské zastupitelstvo proto v květnu 1897 podalo žádost o její zřízení k zemské školní radě. Argumentovalo absencí české měšťanské školy v celém litoměřickém politickém okrese. Okresní školní rada a hlavně Němci v Třebenicích byli proti, neboť se obávali jejího národního působení. Žádost byla ale oficiálně odmítnuta pro zadluženost obce a nesouhlasu přiškolených obcí Jenčic a Kololeče, které se na této akci odmítaly finančně podílet. Dalším důvodem byla existence měšťanských škol v sousedním politickém okrese Roudnice nad Labem.

Pařík ale jednal s Občanskou záložnou, která byla ochotna hradit náklady za Jenčice a Kololeč. Zemská školní rada v Praze zřízení měšťanky v zásadě povolila, ale proti tomu Tittovci hned vznesli protest u Nejvyššího soudního dvoru ve Vídni. Soud se konal v říjnu roku 1901, kdy byl Tittův protest pro bezdůvodnost zamítnut. Okresní školní rada povolila 8. 8. 1902 otevření první třídy měšťanské školy pro školní rok 1902/03 a současně pro ni ustanovila správce a jediného učitele Antonína Bauera. Od 1.3. 1903 byl ředitelem jmenován František Pašek. Místní školní rada 25. 8. 1902 oznámila, že má pro třídu již vyhledanou místnost (v čp. 145). Z těchto prozatímních prostor se 25.9.1904 slavnostně přestěhovala do nové školní budovy, která vyrostla na místě dvou domů (č.p.133 a 134), které vlastnilo a dalo k dispozici město.

Škola byla trojtřídní a počet žáků dosáhl vrcholu ve školním roce 1911/12 – 116 žáků. Roku 1908 se začala Beseda zabývat otázkou, zda by neměla být poskytnuta možnost studovat na měšťanské škole i dívkám. Přes veškeré snahy samostatná měšťanská škola nebyla založena zejména kvůli předpokládaným velkým nákladům. Až roku 1915 měla děvčata povolenou návštěvu chlapecké měšťanské školy. Dlužno říci, že třebenická měšťanská škola zůstala až do vzniku první republiky jedinou českou měšťanskou školou v národnostně smíšeném území Litoměřicka. Docházeli do ní žáci ze 39 českých i poněmčených vesnic od Libčevse po Lovosice.

škola po „velké válce“

Vznik československé republiky byl významným zlomem pro české školství. Podle zákona o menšinovém školství ze dne 3.4.1919 byly stanoveny podmínky pro zřizování státních menšinových škol. Jádrem třebenického školství zůstaly i za první republiky obecné a měšťanské školy. Česká obecná škola byla organizována jako pětitřídní, počet žáků se pohyboval v rozmezí mezi 200 – 250. Obecná škola, původně trojtřídní, byla redukována na dvoutřídní a občas i jednotřídku. Počet žáků se pohyboval mezi 50 – 80 ti dětmi, někdy bylo žactvo doplněno sirotky odjinud. Česká měšťanská škola prošla složitějším vývojem. V roce 1920 byla v budově chlapecké měšťanky otevřena první třída dívčí měšťanky. Vzhledem k nízkému počtu žáků (v roce 1928 72 žáků na chlapecké a 59 žákyň na dívčí měšťance) byly obě české měšťanky v roce 1930 spojeny v měšťanskou školu smíšenou. Německá měšťanka byla soukromá a trojtřídní, počet žáků se pohyboval okolo 70.

školní léta 1939 – současnost

Smutný osud města se naplnil ve dnech kolem 15.března 1939, kdy bylo město dočasně obsazeno německou armádní jednotkou. To byl konec tradičního pojetí třebenického školství, fungujícího od druhé poloviny 19.století, kdy přes tvrdé půtky mohli vedle sebe žít Češi s Němci. Po válce v roce 1945 bylo ihned zahájeno pravidelné vyučování na obecné a měšťanské škole, jejichž činnost byla zvláště ke konci okupace omezena zabráním učeben a ochromena nedostatkem učitelů. Budovy škol potřebovaly opravy a nové učebny, kabinety, šatny, místnosti pro školní družinu, školní kuchyni a jídelnu. Získaly je po bývalých německých školách, postupnými vnitřními přestavbami, přístavbami; pro družinu, školní kuchyni a jídelnu úpravou zrušeného hostince „U dvou lip“(1950), v roce 1976 ve zrušeném hostinci na Radnici a r. 1986 v novostavbě mateřské školy, školní kuchyně a jídelny. Pro dílny, družinu, cvičnou kuchyňku a pionýrské klubovny byla využita budova staré mateřské školy. Tělocvična školy byla v roce 1967 uzavřena z důvodu porušené statiky a později byla tato stavba zbourána. Žáci až do minulého školního roku cvičili v sokolovně nebo na hřišti. V roce 2006 byla dostavena nová tělocvična, která prostorově navazuje na budovu prvního stupně, ve které se nachází zázemí tělocvičny (šatny, sprchy).

Většina školních budov prošla po roce 2010 významnou rekonstrukcí:

  • Budovy mateřské školy a školní jídelny (č.p. 499) prošly kompletní rekonstrukcí dokončenou v roce 2015. Práce probíhaly při plném provozu. Bylo provedeno zateplení obvodového pláště budov, výměna oken a vstupních dveří, zateplení a izolace střech, rekonstrukce vnitřních rozvodů elektřiny a výměna vzduchotechniky ve školní jídelně.
  • Budova školní družiny (č.p. 139) prošla kompletní rekonstrukcí v roce 2016. Proběhla sanace základů a izolace podlah, zateplení obvodového pláště a výměna oken a dveří, izolace střechy a výměna střešní krytiny. Dále byly v přízemí budovy rekonstruovány rozvody elektřiny. 
  • Budova 1. stupně základní školy (č. p. 138) prošla kompletní rekonstrukcí v roce 2018. Došlo k částečnému zateplení obvodového pláště a výměně oken a dveří. Dále proběhla izolace střech, výměna střešní krytiny a rekonstrukce hromosvodu. Navíc byla provedena repase historické hlavní vstupní brány. 

vývoj počtu žáků

V roce 1953 byly obě školy sloučeny v osmiletou střední školu, v r.1961 rozšířeny na základní devítiletou školu a posléze v r.1984 upraveny na základní školu s 8 postupnými ročníky (nižší stupeň zkrácen na 4 roky). V obou budovách školy bylo instalováno ústřední topení (1969 a 1973) a vodovod. V okolí byly postupně rušeny malotřídní školy, poslední v Podsedicích r.1982, a žáci od 1.třídy převáděni do třebenické školy. Po roce 1989 dochází k opětovnému otevření některých malotřídních škol, což způsobilo částečný odliv již tak nízkého počtu žáků. Na škole bývalo v 60.letech přes 500 dětí a až 20 tříd. Tyto počty žáků postupně klesaly až na 237 žáků a 12 tříd (šk. rok 2005/2006). Několik dalších let docházelo k dalšímu snižování počtu až na minimum 211 žáků ve školním roce 2013/2014.

Od té doby dochází k setrvalému mírnému nárůstu počtu žáků odvislému zejména od demografického vývoje v Třebenicích, místních částech a okolních obcích a dalších faktorů: 

  • Ve školním roce 2006/2007 navštěvuje základní školu 240 žáků ve 13 třídách
  • Ve školním roce 2007/2008 navštěvuje základní školu 233 žáků ve 13 třídách
  • Ve školním roce 2008/2009 navštěvuje základní školu 220 žáků ve 12 třídách
  • Ve školním roce 2009/2010 navštěvuje základní školu 216 žáků ve 12 třídách
  • Ve školním roce 2010/2011 navštěvuje základní školu 220 žáků v 11 třídách
  • Ve školním roce 2011/2012 navštěvuje základní školu 222 žáků v 11 třídách
  • Ve školním roce 2012/2013 navštěvuje základní školu 219 žáků v 10 třídách
  • Ve školním roce 2013/2014 navštěvuje základní školu 211 žáků v 10 třídách
  • Ve školním roce 2014/2015 navštěvuje základní školu 222 žáků v 11 třídách
  • Ve školním roce 2015/2016 navštěvuje základní školu 226 žáků v 11 třídách
  • Ve školním roce 2016/2017 navštěvuje základní školu 239 žáků ve 12 třídách
  • Ve školním roce 2017/2018 navštěvuje základní školu 244 žáků ve 13 třídách
  • Ve školním roce 2018/2019 navštěvuje základní školu 263 žáků ve 14 třídách
  • Ve školním roce 2019/2020 navštěvuje základní školu 252 žáků v 15 třídách
  • Ve školním roce 2020/2021 navštěvuje základní školu 258 žáků v 15 třídách
  • Ve školním roce 2021/2022 navštěvuje základní školu 273 žáků v 15 třídách
  • Ve školním roce 2022/2023 navštěvuje základní školu 282 žáků v 15 třídách